Princ a já
Princ a já
Bylo, nebylo, daleko předaleko v americkém Wisconsinu potkala dcera farmáře jednoho prince z Evropy a zamilovala se do něj. Hollywood už zase brousí klasickou pohádkovou literaturu a vám nezbývá než se na nátlak vaší drahé polovičky vypravit do kina.
Dovedete si představit, co asi tak celý den dělá dánský princ? Závodit v bavoráku s Eddiem Irvinem, honit holky a prohánět si hlavou alkohol je rozhodně fajn (zvlášť když máte oddaného komorníka, který vás po mimořádně těžkém flámu vlastnoručne odnese domů ;), ale na dospívajícího Edwarda už pomalu čekají panovnické povinnosti a představa vysedávání na nekonečných jednáních parlamentu, kde se každý pere o to své koryto, ho upřímně děsí. Při hledání dalších výmluv zahlédne v televizi záběr z jakéhosi pochybného porna, které hlásá, že na univerzitě ve Wisconsinu jsou ty nejžhavější kočky a na požádání si přímo před vámi strhnou šaty. To zní určitě fajn, takže Edward vysvětlí rodičům, že nějakou chvíli teď pobude v Americe, aby (znovu) našel sám sebe. A šeky si mohou nechat od cesty, tentokrát se bude protloukat na vlastní pěst, samozřejmě s pomocí věrného komorníka - některé věci se prostě neopouštějí snadno...
Edward ještě netuší, že jeho poslední dobrodružství bude osudové. Krátce po příjezdu na univerzitu potká v baru Paige, trochu upjatou premiantku ročníku, která má velké ambice a hraje jí Julia Stiles (s krátkými vlasy ala Úsměv Mony Lisy), není divu, že "Eddie" se do ní postupně zamiluje a jeho city jsem opětovány navzdory faktu, že se zpočátku chová jako rozmazlený frajírek a zkazí všechno na co sáhne. Komorník propadne kouzlu XBoxu, takže zamilovaný pár se konečně políbí (na farmě Paigeiných rodičů, která je jen dalším územím na němž může následník trůnu ukázat své přednosti (citování Shakespeara, tuning traktůrků) i nedostatky (dojení krav)). Eddie samozřejmě přede všemi tají, že je dánský princ (to není tak těžké, když v jedné scéně dojde na Dánsko nedovedou si američtí osadníci vzpomenout na žádnou tamní celebritu) a když je v knihovně objeven a načapán bulvárními fotografy, směřuje vztah hlavní dvojice do spodní části sinusoidy. Tahle křivka má ale i svoje vrcholy, takže se ničeho nebojte, protože...
A dost! Víc vám neprozradím. Martha Coolidge sice svůj příběh píše na předem nalinkovaný papír (všichni víme, že se na něj píše mnohem pohodlněji), ale nezapře v sobě svou předchozí tvorbu (režie některých dílů seriálu Sex ve městě) a čas od času z řádků sjede. Alespoň částečně si tak kompenzuje ironickou skutečnost, že abyste v Hollywoodu dostali režii průměrné romantické komedie, musíte natočit něco, čím rozboříte klišé a výrazně na sebe upozorníte (většinou na televizní půdě). Princ a já příliš prostoru na improvizaci věru neposkytuje, ostatně děj až nebezpečně připomíná Cestu do Ameriky, se kterou Eddie Murphy exceloval v roce 1988. Abych zkrátil zbytečná očekávání - Princ a já není ani zdaleka tak vtipným a vyváženým filmem, nicméně nejde ani o počin nad kterým bych měl během tří řádků zlomit hůl.
Princ a já totiž funguje, v klasickém "ubrečeném" stylu, pokud mám být cynický, ale funguje. Možná je to hereckými kvalitami Julie Stiles, která už si polohu upjaté šprtky vyzkoušela v Úsměvu Mony Lisy a tady jí těží až do dna, což funguje vytváří slušný kontrast k spíš podehrávajícímu Lukeovi Mablymu, který při vší snaze vypadá jen jako nešika-sympaťák a náhodou princ. Těžku mu uvěříte byť jen jediný řádek ze scénáře, ale ženské před kamerou i za ní ho tak nějak spolehlivě podrží a dovedou vyždímat rozumný výsledek. Zajímavostí je i samotné finále, díky němuž má snímek strašidelných 111 minut (na romantickou komedii je to až až), Martha Coolidge se pokusí nahlédnout za hranice klasického "a žili šťastně až do smrti", vnese do načančané hollywoodské pohádky o Popelce trochu nadhledu a divák chvíli váhá, jestli se ti dva opravdu vezmou (jen škoda, že tahle část je zdaleka nejrozvláčnější a v posledních deseti minutách možná už ani sama režisérka neví, co vlastně chce).
Jenže tenhle neutrální pohled platí jen pro velmi malou část publika. Princ a já je kopírákem a znásilňovačem těch profláklejších žánrových klišé (vzpomeňte si na tahle slova až uvidíte CGI motýla na zásnubním prstenu ;) a stejně jako podobné romantické komedie z poslední doby se trefuje do stále menšího terče - diváků, kteří jsou ochotní odhodit přísnější měřítka a jdou se do kina dvě hodinky objímat a pobrečet si při finální popíkové vypalovačce, je bohužel stále méně. Ostřížím zrakem lze vidět snahu režisérky povznést žánr na trochu vyšší úroveň, ale můžete mít tisíc hereček s kvalitami Julie Stiles, pokud scénář vypadá jako vyždímaná harlekýnka, můžete to zabalit. Docela mě potěšila přítomnost Eddieho Irvina (pro fanoušky Formule 1 je to příjemné cameo) a nemusíte být Pražák, abyste poznali, že jisté části Dánska až nápadně připomínají naší stověžatku (na univerzitě ve Wisconsinu navíc potkáte např. Kláru Issovou nebo Báru Kodetovou. O Andree Verešové, lísající se k Eddiemu v úvodu, ani nemluvě), ale to nejsou věci, které by hýbaly s hodnocením. Jako celuloidová výplň večera s dámským doprovodem je Princ a já k přežití (ten doprovod ale musí stát za to), jiný způsob konzumace může mít smrtelné následky.