Hudbu složil, slova napsal
Hudbu složil, slova napsal
V osmdesátých letech natočil hit Pop! Goes My Heart, ale jeho hvězda už dávno nesvítí. Obdivují ho čtyřicetileté maminky od rodin, jeho album propadlo, ale začíná se blýskat na lepší časy. Má totiž možnost se znovu prosadit, a zároveň najít i osudovou lásku.
Ten příběh jsme si prožili snad už stokrát. Vlastně v každé obvyklé romantické komedii. Muž si najde ženu, přátelství nebo kolegiální spolupráce přeroste v lásku, proběhne nějaká hádka, každý jde svou cestou a na konci se opět šťastně shledají, aby mohli v pevném obětí žít šťastně až do smrti. Film Hudbu složil, slova napsal se z této formulky ani nijak zásadně nesnaží vymanit. Krásně jí následuje krok po kroku, aby náhodou nevyděsil diváka, který jde na romantickou komedii a očekává, že dostane přesně to, co už mnohokrát viděl. A stejně ho to na konci dojme. Naštěstí má ale novinka romantického guru, režiséra a scenáristy Marca Lawrence, který už pár let prohání z jednoho zamilovaného příběhu do dalšího Sandru Bullockovou, schováno pár es v rukávu.
Těmi schovanými esy jsou do předvídatelné romantické linky zapuštěná velmi inteligentní zesměšnění a odkazy na hudební průmysl, jako vždy geniální suchý humor Brita Hugha Granta a sem tam nějaká ta scénka, která se vymkne zaběhnutému romantickému klišé. Ale skutečně jen sem tam. Protože láskyplný příběh stárnoucí popové hvězdy, jejíž sláva dávno zašla, a profesionální zalévačky květin se dá odhadnout už v prvních deseti minutách. Těch zbylých 80 už jenom slepě následuje přesně to, co očekáváte.
Nic proti tomu. Žánr romantických komedií má svá ustálená pravidla a Hudbu složil, slova napsal je vyplňuje zcela suverénně, bez zaváhání a bohužel i bez jakéhokoliv výkyvu. Marc Lawrence točí romantické komedie celý život a už se od něj nedá ani očekávat, že by žánrovku trochu osvěžil nebo jinak poupravil. Nejspíš to nemá zapotřebí, protože ví, že na tohle mainstreamové diváctvo letí a rádo za to i v kinech zaplatí.
Když má navíc ve filmu jako táhnoucího herce Hugha Granta, nemůže zklamat. Jeho postava Alexe Fletchera, který byl v 80. letech hvězdou skupiny Pop! (na úchvatný videoklip natočený speciálně pro tento film se můžete podívat zde), ale po jejím rozpadu už jen obráží pouťové atrakce a srazy maturantů z osmdesátek, je mu šitá přímo na míru. A současně je i největším osvěžením filmu. Alex si uvědomuje, jak moc je vlastně jeho kariéra v současnosti k smíchu, ale nějak účty platit musí, a tak má na svůj život a okolí nádherně sarkastický názor, který se nebojí projevit. Hugh Grant hlásí o sto šest a občas se zdá, jako by do filmu vkročil přímo z nějakého televizního sitcomu (povedeného, je třeba upozornit).
Stejně tak Drew Barrymorová byla obsazena přesně na typ. Ve filmu hraje Sophii Fisherovou, dívku, která začne Alexovi zalévat kytky, ale s jeho pomocí v sobě objeví skrytý textařský talent a začnou společně pracovat na songu. Pokud to zvládnou za tři dny a bude se líbit současné popové hvězdě, která má být nejspíš parodií Britney Spears (v době její slávy, samozřejmě) a jí podobných, Alex by mohl získat zpět svou slávu. Sophie je ale typický roztomilý ukecaný nešika, takže se nelze divit, že z profesionální spolupráce přeroste vše v lásku.
Ohromné štěstí filmu je, že chemie mezi Drew Barrymorovou a Hughem Grantem funguje a dá se docela uvěřit, že tenhle sarkastický Brit a ukecaná kráska by se do sebe mohli zamilovat a dokonce se k sobě i krásně hodit. V humorných momentech se výborně doplňují (Sophie něco z nešikovnosti provede a Alex to vtipně okomentuje) a v romantických částech to mezi nimi opravdu jiskří. Marc Lawrence měl tentokrát podstatně šťastnější ruku, než když se snažil napasovat dohromady Sandru Bullockovou a Hugha Granta v Lásce s výstrahou.
Úplně nejlepší je ale na Hudbu složil, slova napsal prostředí, ve kterém se film odehrává. Protože je Alex bývalá popová hvězda, která se snaží dostat na vrchol, pro znalce hudby je ve filmu schována spousta narážek a parodií. Už jenom například ten neurotický textař, který nenávidí lidi, nenávidí pop a psal hudbu pro Avril Lavigne. Takové fórky ocení skutečně už jenom zasvěcenci. Dialogy ve filmu jsou navíc popkulturně zběhlé ("Vygoogloval jsem si tvoje básničky."), film překvapivě vtipně dodržuje kontinuitu (Sophie si v jedné scéně vymění šaty s jednou ženou a později je má stále na sobě: "A víš, co je nejhorší?" - "Že jsi ukradla šaty nějaké nebohé ženě?") a ta chemie mezi hlavní mileneckou dvojící funguje natolik, že i ten konec je vlastně docela jímavý. I když ho čekáme půl hodiny předem.